Historie

Marklovice se objevují v církevních spisech již v roce 1305. V roce 1920 byly rozděleny, část zvaná Dolní Marklovice patří České republice, Horní Marklovice leží v Polsku.

Hospoda Štefek na dobové pohlednici vlevo nahoře je současné pohostinství U Jakuba v horní části Dolních Marklovic. Trafika a holičství. Kolonie v horní části Dolních Marklovic. Centrální konzum pro Slezsko - filiálka

Hostinec Františka Smigi v Dolních Marklovicích z roku 1921

Dřevěný kostel Nanebevstoupení Páně

Kostel zasvěcený sv. Mikuláši existoval již před reformací, pak byl v rukou protestantů a teprve od roku 1662 začal sloužit katolíkům.

Přechod do Polska za marklovickým kostelem fungoval asi od roku1920. Těsně po válce zde byla postavena celní budka, která sloužila asi do roku 1948

Dřevěný kostelík v Dolních Marklovicích je nejvýznamnější kulturní památkou obce. Patří k nejhezčím a nejlépe zachovalým kostelům v celém Horním Slezsku. Postaven byl v roce 1739 na místě původního dřevěného kostela zasvěceného sv. Mikuláši. První zmínka o tomto kostelu pochází z roku 1360. Nějakou dobu patřil protestantům a po reformaci v roce 1654 byl přidělen jako filiální k farnímu kostelu v Zebrzydowicích. Vnější podoba objektu je velmi zajímavá — jednolodní dřevěná roubená stavba má ze strany pětibokého kněžiště venkovní kryté schody na oratoř, otevřenou do presbyteria. Schodiště je výjimečným stavebním prvkem, který se na jiných stavbách v okolí nevyskytuje. Poměrně nezvyklé je také to, že kostel nemá sanktusník — to je vysvětlováno silnou protestantskou tradicí. Kostel má v západním průčelí čtyřbokou věž s kvadratickou zvonicí zakončenou bání. Pod věží je předsíň se schodištěm na kruchtu a ochozem. V části obvodu kostela je podsíň se sloupky. V interiéru kostela jsou unikátní nástěnné malby s květinovými motivy a stylizovanými vázami. Plocha stropu je pokryta řadami drobných kvítků, které také zdobí další volné plochy na stěnách lodi. Výzdoba tohoto druhu je v dřevěných kostelech vzácností. Kostel je dobře udržován jako cenný doklad lidového umění.

„Pomoc bližnímu svému“ - bylo motem a filosofií zakládání dobrovolných hasičských sborů v dřívějších dobách.Stejné moto vedlo občany v Dolních Marklovicích před 75 lety k založení místního hasičského sboru s názvem „Ochotnicza straż pożarna“. Stalo se tak 22. března roku 1925.

Učitelský sbor 1927/28, před budovou školy

Pomník sv. Václava není státem uznanou kulturní památkou, ale má svůj význam v kulturních tradicích obce. Slavnost položení základního kamene k pomníku se konala dne 28. září 1929 na oslavu tisíciletého výročí smrti sv. Václava, které se tehdy po celé zemi. Pomník je dílem akademického sochaře Julia Pelikána z Olomouce. Na podstavci je vytesána prosba k světci: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím!“ Protože za války nebyl tento pomník nikterak vážně poškozen, tak se občané Dolních Marklovic rozhodli, těsně po skončení druhé světové války, uspořádat u sochy velkou slavnost díkůvzdání.

Pečeť obce má ve svém středu na trávníku stojící postavu muže v suknici, držící v pravici kolmo postavenou kosu a levici mající opatřenou v bok. Německý majuskulní opis je rozdělen na tři části a lemován pouze zevně drobným perlovcem. Je uvozen, pro obecní pečetidlo velmi nezvyklým znaménkem — malou korunkou.

Závada leží na rovině při ústí Petrůvky do řeky Olše. Protože zde řeka tvoří velký meandr, jeví se vesnice jakoby za Olší, tedy „za vodou“ z čehož pochází název Závada.

Foto zachycuje domeček, ve kterém bydlela Marie Gembalczyková

Na dobové pohlednici je záběr na hospodu Jindřicha Cyroně

Kaple sv. Jana Nepomuckého v Závadě byla postavena okolo roku 1862. Původně byla kaplička zasvěcena sv. Marii. Kdy a proč došlo ke změně jejího patrona, kterým je sv. Jan Nepomucký se nepodařilo zjistit. V roce 1996 se za spolupráce obce Petrovice u Karviné a Římskokatolické farnosti uskutečnila generální oprava kapličky. Byly provedeny restaurátorské práce na oltáři, oltářním obraze, sochách kříži, byl osazen novými lavicemi, byla provedena generální oprava elektrických rozvodů i vymalování.

Kaple sv. Jana Nepomuckého na fotografii z roku 1924. Za kaplí byla polská škola. Prašná cesta vedla ze Závady do Petrovic.

Členové Ochotniczej straży pożarnej před starou hasičskou zbrojnicí. Na snímku z roku 1908 má stará hasičská zbrojnice ještě věž.
 

Slavnostní otevření nové obecné české školy.

V druhé polovině 19. století tvořil dominantu v obci panský dvůr se zámkem a lihovarem. V provozu byl též mlýn Szymona Sladeczka.


V roce 1763 si Závada pořídila nové pečetidlo, v jehož pečetním poli bylo zobrazeno dvouspřeží táhnoucí brány. Na levém koni sedí muž mávající bičem. Majuskulní legenda je umístěna mezi linku a vavřínový věnec: GEMEIИDE SAWADA.

Prstná se mírně vyvyšuje na Petrovicemi a již v 18. století byla popisována jako pěkná krajina s dalekými výhledy. Koncem 18. století byl ze statku na úbočí jednoho z prstenských kopců zřízen zámecký byt a později Vojtěch Guznar z Komorné dal tuto budovu přestavět na zámeček a v okolí vybudoval anglický park.

Empirový zámeček v Prstné je velmi významnou a dobře známou památkou. Postaven byl koncem 18. století tehdejším majitelem Prstné, Vojtěchem Gusnnarem. V roce 1893 se stal majitelem zámku hrabě Jindřich Larisch Mönnich, v roce 1927 obdržela zámek i s přilehlým parkem Sokolská župa Těšínská. V té době byla v zámečku umístěna petrovická česká měšťanská škola. Za války byl zámeček obehnán ostnatým drátem a proměněn v internační tábor pro vysídlené Poláky ze Slezska. Od roku 1978 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce. V roce 1999 byl zámeček vydán restituentům, kteří zde provozovali stylová vinárna se salónkem a velkým hodovním sálem.

Jeden z původních dřevěných domků v Prstné

Prašná cesta s křížem na rozcestí v Prstné, vedle domu Ing. Alfréda Žyly, který ještě v té době nestál

Pamětní fotografie k desetiletému jubileu hasičů v Prstné - 1924-1934.

Žáci mateřské školy v Prstné nacvičili se svou učitelkou Františkou Šustkovou pásmo ke Dni matek s názvem Srdíčka.


V pečetním poli je umístěné čtyřnohé zvíře, zřejmě kůň nebo ovce. Majuskulní opis mezi linkami je rozdělen na čtyři části stylizovanými rozetkami.